Podle statistik MPO je v malých zdrojích znečišťování ovzduší spáleno ročně více jak 3 mil. tun biomasy a 1,8 mil. tun uhlí. Při současném vývoji cen plynu a elektřiny bude uhlí nejlevnějším palivem a pro sociálně slabší nejpřístupnějším. Jaký je současný trend vývoje v kontextu s evropskými předpisy?
      
        
Zdroj: TZB info
Datum: 8.9.2008
Autor: Ing. Zdeněk Lyčka
Organizace: LING Krnov  s.r.o.
Před rokem schválený Národní program snižování emisí si klade za cíl do roku  2014 radikálně snížit emise škodlivin v sektoru vytápění veřejných objektů a  domácností. Hlavním zdrojem škodlivin v tomto sektoru jsou malé domovní kotelny  na pevná paliva, protože statisíce domácností u nás je, a dlouhou dobu ještě  bude, závislých na vytápění pevnými palivy. Podle statistik MPO je v malých  zdrojích znečišťování ovzduší spáleno ročně více jak 3 mil. tun biomasy a 1,8  mil. tun uhlí. Pokud pak hovoříme o domovních kotelnách, jsou míněny především  kotelny s teplovodními kotli do výkonů 50 kW. Technické požadavky na kotle  tohoto druhu stanoví od roku 2000 ČSN EN  303-5. Dle této normy jsou teplovodní kotle na pevná paliva rozděleny do 3  základních tříd (viz tab.1).
 
    
        
            | dodávka paliva | 
            palivo | 
            CO 
            [mg/m3 při 10 % O2] | 
            prach 
            [mg/m3 při 10 % O2] | 
            minimální účinnost 
            [%] | 
        
        
            | třída 1 | 
            třída 2 | 
            třída 3 | 
            třída 1 | 
            třída 2 | 
            třída 3 | 
            třída 1 | 
            třída 2 | 
            třída 3 | 
        
        
            | ruční | 
            biologické | 
            25000 | 
            8000 | 
            5000 | 
            200 | 
            180 | 
            150 | 
            51-57 | 
            61-67 | 
            71-77 | 
        
        
            | fosilní | 
            25000 | 
            8000 | 
            5000 | 
            180 | 
            150 | 
            125 | 
        
        
            | samočinná | 
            biologické | 
            15000 | 
            5000 | 
            3000 | 
            200 | 
            180 | 
            150 | 
        
        
            | fosilní | 
            15000 | 
            5000 | 
            3000 | 
            180 | 
            150 | 
            125 | 
        
    
 
Tab.1 Mezní hodnoty emisí CO, prachu a účinností kotlů do 50  kW - minimální účinnost je funkcí logaritmu
jmenovitého výkonu, proto menší  hodnoty v tabulce platí pro výkon 5 kW, vyšší naopak pro výkon 50 kW 
 
Při pohledu do tabulky jsou vidět markantní rozdíly mezi jednotlivými třídami  v účinnostech, ale také v mezních hodnotách emisí CO, které významně napovídají  o úrovni spalování a tedy i míře znečišťování ovzduší. Současným nárokům na  moderní zdroje tepla odpovídají pouze kotle 3. třídy, což jsou především  automatické kotle (samočinná dodávka paliva) a kotle zplyňovací. Dá se  předpokládat, že po roce 2014 budou moci být uváděny do provozu pouze kotle této  kategorie (nebudou-li požadavky ještě zpřísněny). Nicméně jedná se o kotle  poměrně drahé a proto také méně rozšířené. Pokud se dle statistiky Asociace  podniků topenářské techniky v roce 2007 prodalo přibližně 40 tis. kotlů na pevná  paliva do výkonu 50 kW , pak kotle 3.třídy tvořily z tohoto množství necelou  čtvrtinu (cca 8,5 tis.). Nejlevnějšími a tedy i nejprodávanějšími jsou  odhořívací ocelové a prohořívací litinové kotle s ruční dodávkou paliva, které  jsou však hlavní příčinou vysoké míry znečištění ovzduší především na našem  venkově. V tab.2 jsou uvedeny reálné hodnoty emisí CO, prachu a účinnosti pro  jednotlivé typy kotlů při běžném provozu. Údaje jsou zpracovány pro  nejrozšířenější typy paliv do těchto kotlů (vzhledem k ceně jsou černé uhlí a  koks využívány v domovních kotelnách současnosti již minimálně).
 
    
        
            |   | 
            kusové dřevo | 
            hnědé uhlí | 
            dřevní pelety | 
            rostlinné pelety | 
        
        
            | CO [mg/m3 při referenčních 10 %  O2] | 
        
        
            | automatický | 
            - | 
            150-800 | 
            100-600 | 
            300-4000 | 
        
        
            | ruční zplyňovací | 
            200-4000 | 
            - | 
            - | 
            - | 
        
        
            | odhořívací | 
            4000-15000 | 
            6000-15000 | 
            - | 
            - | 
        
        
            | prohořívací | 
            5000-15000 | 
            10000- 30000 | 
            - | 
            - | 
        
        
            | prach [mg/m3 při referenčních 10 %  O2] | 
        
        
            | automatický | 
            - | 
            10-100 | 
            10-130 | 
            30-150 | 
        
        
            | ruční zplyňovací | 
            20-150 | 
            - | 
            - | 
            - | 
        
        
            | odhořívací | 
            50-250 | 
            50-200 | 
            - | 
            - | 
        
        
            | prohořívací | 
            50-350 | 
            100-300 | 
            - | 
            - | 
        
        
            | účinnost [%] | 
        
        
            | automatický | 
            - | 
            75-85 | 
            80-90 | 
            75-85 | 
        
        
            | ruční zplyňovací | 
            75-90 | 
            - | 
            - | 
            - | 
        
        
            | odhořívací | 
            65-75 | 
            65-75 | 
            - | 
            - | 
        
        
            | prohořívací | 
            60-70 | 
            50-60 | 
            - | 
            - | 
        
    
 
Jaký je tedy reálný stav našich domovních kotelen? Více jak půlmiliónu jich  je osazeno kotli zařazenými do 1. nebo 2.třídy, kotle 3.třídy pak tvoří dle  střízlivého odhadu méně jak 10% z celkového množství.
 
Popišme si krátce jednotlivé druhy kotlů. Mezi nejlevnější (pořizovací cena  cca 25 tis. Kč) a nejrozšířenější patří litinové kotle. Převážně se jedná  o kotle s ruční dodávkou paliva s prohořívacím způsobem spalování. Spaliny  procházejí celou vrstvou paliva a to postupně v násypce prohořívá celé. Výkon se  dá regulovat prakticky pouze výškou (množstvím) paliva v násypce a regulací sání  spalovacího vzduchu. Vzhledem k velkému množství žhavého paliva je však možnost  regulace značně omezena. Tyto kotle byly původně konstruovány pro spalování  koksu a vhodné jsou pouze pro paliva s nízkým obsahem prchavých látek (koks,  černé uhlí), respektive velké kusové dřevo, které uvolňuje prchavé látky  postupně a dlouho nahořívá. Naopak v žádném případě nejsou vhodné pro spalování  hnědého uhlí, které rychle nahořívá v celé vrstvě, rychle uvolňuje prchavé látky  a ty následně nestačí v kotli vyhořet. Vedle průměrné provozní účinnosti na  hranici 50% se to projevuje především tmavým kouřem, který vychází po značnou  část topení z komína. Bohužel díky relativně nízké ceně je právě hnědé uhlí v  těchto kotlích páleno. Stejný efekt nastane při spalování vlhkého, či různě  znehodnoceného palivového dřeva. Ač nejrozšířenější, emisně se řadí tyto kotle  do nejhorší 1.třídy.
 
Ocelové kotle s ruční dodávkou paliva jsou převážně kotle odhořívací s  posuvným roštem. Palivo odhořívá ve spodní části násypky a spaliny jsou odváděny  do výměníku mimo vrstvu paliva v násypce, což umožňuje vedle černého uhlí  spalovat také hnědé uhlí a drobnější kusové dřevo a dřevní odpad. Vzhledem k  tomu, že nenahořívá celá vrstva paliva v násypce, lze tyto kotle snáze řídit  regulací tahu přisávání primárního a sekundárního vzduchu. Nicméně míra regulace  je opět nedostatečná a předimenzování zdroje má za následek časté "přiškrcování"  provozu (omezení přívodu spalovacího vzduchu k již nahořelé vrstvě paliva) a  tedy stejný "kouřový" efekt, jako při nevhodném topení v prohořívacích kotlích.  Proto se reálná účinnost těchto kotlů pohybuje na hranici 65%. Emisně dosahují  zařazení převážně do 2.třídy. Značné rozšíření těchto kotlů je dáno jejich  pořizovací cenou, která se pohybuje okolo 20 tis. Kč.
 
Zplyňovací kotle představují moderní technologii spalování pevných  paliv s ručním přikládáním, především pak kusového dřeva a briket, existují však  také kotle pro kombinované spalování uhlí (kostka) a dřeva. Jejich relativní  nevýhodou je pořizovací cena za hranicí 40 tis.Kč a podmínka spalování paliva o  vlhkosti do 20%, což u dřeva znamená poměrně velké nároky na skladovací  prostory. Spalování vlhkého dřeva a špatné zapojení kotle bez regulovatelného  kotlového okruhu (čtyřcestný ventil, Laddomat) má za důsledek nízkou životnost  kotlů díky nízkoteplotní korozi. Jejich reálná účinnost se pohybuje na hranici  75%, nejmodernější kotle však dosahují maximální účinnosti blížící se 90%.  Emisně dosahují tyto kotle minimálně 2.třídy, většina současně vyráběných kotlů  je zařazena již do 3.třídy.
 
Nejmodernější technologii spalování pevných paliv představují tzv.  automatické kotle, což jsou kotle se samočinnou dodávkou paliva do  topeniště. Určeny jsou především pro paliva o velikosti do 3 cm, tedy uhlí  zrnitosti ořech2 a pelet. Značná automatizace provozu umožňuje vysoký komfort  vytápění blížící se vytápění plynem. Možnost několikadenního nepřetržitého  topení podstatně zvyšuje tepelnou pohodu ve vytápěném objektu, který není  vystaven periodickému ohřívání a opětovnému vychládání. Ceny automatických kotlů  jsou řádově více než trojnásobné oproti obyčejným litinovým a ocelovým kotlům,  jejich reálná účinnost však v celém režimu spalování (regulovatelný rozsah  výkonů 30 - 100 %) u většiny výrobků přesahuje 80%, nejmodernější peletové  dosahují provozní účinnost na hranici 90%. Emisně několikanásobně podkračují  limity pro kotle třídy 3 a většina současných "automatů" bez problémů již nyní  splňuje technické požadavky, které by měly platit pro kotle na tuhá paliva po  roce 2014.
 
Pokud shrneme výše uvedená fakta, je jasné, že stávající stav domácích  kotelen na pevná paliva je neutěšený. Nevyhovující kotle jsou současně těmi  nejlevnějšími a tedy i nejrozšířenějšími mezi sociálně nejslabším obyvatelstvem,  které nemá prostředky na pořízení vyhovujících drahých kotlů. Situaci navíc ve  většině případů zhoršuje zcela nevyhovující napojení kotlů na otopnou soustavu,  kdy např. provoz na akumulační nádrž je stále ještě okrajovou záležitostí. Z  ekonomického, ale i technického hlediska je nemožné v dohledné době nahradit  statisíce kotlů na pevná paliva kotli plynovými či tepelnými čerpadly. Úvahy na  toto téma jsou pouze zbožným přáním zcela odtrženým od reality. Navíc i zběžně  sečtělému pozorovateli je jasné, že v současné nestabilní politické situaci ve  světě bude stejně nestabilní cena plynu a elektřiny, takže i po případném  výrazném zdražení (či ekologickém zdanění) uhlí bude toto palivo v dohledné době  nejlevnějším a pro sociálně slabší nejpřístupnějším. Případné tvrdé sankce za  neplnění emisních limitů v budoucnu povedou spíše než k nápravě k vyhrocení  sociální situace v ekonomicky slabších regionech. K řešení (nikoliv vyřešení)  tohoto problému by zajisté pomohl citlivý přístup a podpora všech moderních  technologií, které by minimalizovaly negativní dopad vytápění domácností na  životní prostředí. Nicméně cílem tohoto pojednání bylo popsání současného stavu  a nikoliv hledání řešení. To je téma na samostatnou kapitolu a hodně by o tom  měla napovědět pravidla, která pro malé kotelny chystá MŽP.
 
Závěrem bych rád poznamenal, že je u nás doposud řešen a medializován pouze  problém teplovodních kotlů ústředního vytápění. Ovšem podle zkušeností z  Německa, či Švýcarska, jsou stále větším problémem lokální topidla (krbová kamna  a krbové vložky), která jsou využívána jako doplňkový zdroj tepla. Vzhledem k  jednoduchosti spalovacího a dohořívacího prostoru však emitují podstatně více  jemného polétavého prachu oproti sofistikovaným teplovodním kotlům a např. ve  Švýcarsku se výrazně podílejí na zvýšení emisí této škodliviny.
Vytápění -  vytapeni.tzb-info.cz
      
        Datum publikování článku:
        08.09.2008